Marek Stehlík pracuje roky jako grafik a animátor, hlavně pro televizní stanice. Před dvěma roky rozšířil své pole působnosti o tetování. V Praze si otevřel studio Magictattoo. V asijském stylu, v příjemné atmosféře.

Jak ses vůbec dostal k tetování? Máš přece původně jinou profesi…
To ano, ale úzce to s mou profesí souvisí. Jsem přece grafik/animátor a od grafických návrhů k obrázkům určeným na tělo už je opravdu jen malý krůček. Navíc pocházím z rodiny malířů a grafiků, takže jsem ke kreslení měl blízko už od dětství. No a jelikož pracuji „na volné noze“ a zakázky se objevovaly dosti nárazově, dlouho jsem přemýšlel, jakou druhou činnost bych si ke své profesi zvolil… Když jsem sám chtěl další tetování a obcházel pražská studia, dost mě odrazoval jejich přístup, prostředí a dlouhé objednací termíny. A najednou bylo rozhodnuto! Udělat si svoje studio, které nebude vypadat jako motorkářský klub nebo zubařská ordinace. Tetování je poměrně intimní záležitost, a tak kromě kvality tetování kladu důraz na to, aby se klienti cítili příjemně a uvolněně. Ostatně jak ty ses cítila u mě na tetování?...(Odpověd: „příjemně“☺)

Rozhodnout se otevřít si studio je jedna věc, ale naučit se tetovat druhá. Myslím, že je to velká zodpovědnost, přece jenom kérky děláš lidem na celý život, tak je asi fajn, aby na tebe vzpomínali v dobrém… Jak tedy probíhal ten „studijní proces“?
Na internetu jsem si našel studio, kde se dá základům tetování naučit, pak už to chtělo jen praxi, takže po čase na rohu naší ulice v řeznictví už mě dobře znali jako nákupčího vepřových kolen, která procházela ozdobným procesem tetování. Když jsem pak do éteru Rádia 1 vzkázal, že jako začátečník dělám tetování zdarma, o dobrovolníky jsem rozhodně neměl nouzi. Pak jsem dlouho a ne zrovna levně získával licenci na porušení integrity kůže. Díky bohu, že těžké začátky jsou pryč.

Máš pocit, že jsou stejně jako v módě i v motivech tetování nějaké módní trendy? A co si myslíš, že by mělo pro člověka vůbec tetování znamenat? Vyjádření životního stylu a názoru, estetika…
Nemám pocit, že by něco bylo teď víc „trendy“ než dřív. Možná jsou trochu v oblibě japonské motivy jako Koi fish, gejši, draci. Ale rozhodně se to nedá unifikovat, neboť co klient, to jiná představa. Ale je dobře, že se nad tetováním lidi více zamýšlejí, aby korespondovalo s jejich životním stylem a osobní filozofíí. Naštěstí jsou pryč časy, kdy si lidé vybírali z katalogu jen „nějakou ozdobu“.

Jaké motivy nebo styl baví tebe osobně, co je pro tebe zajímavá práce?
Tak samozřejmě mě baví dělat větší věci než jen drobné zanikající „nálepky“.
Také moc hezky vypadá, když je tetování v souladu s tělem a jeho křivkami, a osobně si myslím, že tetování by mělo být čitelné z větší dálky než jen z 30 cm. A co mi vadí? Snad jen delfínci a ostnaté dráty okolo ruky, ale to už by dnes snad nikdo nechtěl. Mám také osobní sbírku nejhorších a nejšílenějších tetování různě postahovaná z internetu, a to nestačím žasnout :-)

Ty sám máš kérky všude možně po těle. O jaké motivy jde?
Samozřejmě že mám a každá z nich má pro mě velmi osobní význam. Všechny jsem si kreslil sám, ale tu první, 20 let starou, už mám překrytou poměrně velkou spirálou. Tu jsem si nechával dělat pradávnou ruční metodou (ostrým bambusem, tzv. BambooTattoo) na Koh Tau v Thajsku, kde jsem nějaký čas žil. Asi není technicky tak čistá jako tetovacím strojkem, ale ten způsob vpravování inkoustu do kůže je velmi ojedinělý a unikátní. Pro mě to byla nezapomenutelná rituální zkušenost. Nápis Oliver na ruce je můj syn. Ostatní jsou příliš osobní ke zveřejnění. Tetování je pro mě zkrátka kombinace rituálu, estetiky a uložení vzpomínky.
www.magictattoo.cz

-lk-

Sdílet na Facebooku