Olomoucká rodačka Eva Liliana (http://loyal-to-none.blogspot.com) se věnuje módě a blogování sice v češtině, ale ze svého bytu v Berlíně. Mladá kráska a překladatelka miluje hlavní město Německa už víc než dva roky a nad porcí poctivého guláše nám svěřila svoje berlínské pocity, tipy a porovnala, v čem že se tato metropole liší nad naší matičky Prahy. Samozřejmě, nezapomněli jsme ani na módu! :)

Proč zrovna Berlín?

Ono to tak nějak vyplynulo. Byla jsem od patnácti hrozný blázen do německé hudby a jela sem ve strašné spoustě německejch kapel, úplně fanaticky a nějakým způsobem mi ten Berlín byl blízký, protože jsem od nich slýchala v rozhovorech nebo v různých článcích jsem četla, jak je to tam super. Takže jsem si Berlín zařadila do svého žebříčku těch top míst, kde bych se mohla usídlit. Byla jsem rok ve Švédsku a pak jsem si říkala, tak a kam teď. A nějak přirozeně vyplynulo, že dobrý, teď to zkusím v Berlíně.

Jaké byly tvoje první pocity?

Uvolněná kultura, lidi otevření, free, všichni hodní na cizince. Strašně kosmopolitní město, na jedné hromádce tam žije strašná spousta kultur a národu, to se mi líbilo. Tak jsem se chtěla pořádně nadýchat té atmosféry, jeho historie. Chtěla jsem si to vyzkoušet a prostě už jsem tam nějak zůstala.

přítel Ondra podotýká: Ten Berlín má strašnou atmosféru už když tam přijedeš. Když jsem tam jel poprvé, už hned jsem měl pocit, že je město nějaké jiné, že se tam člověk může volně nadechnout.

A hlavně je tam duch té historie, ikdyž to zní jako klišé, ale hned to na tebe dýchne. Když jsi na západě, je to jiné než na východě, kde jsou ty místa zachované úplně autenticky, tak, jak to bylo.

přítel Ondra podotýká: Vždyť Berlín byl ve dvacátých letech dokonce evropské středisko kabaretní kultury. A pak náckové, válka, fenomenální konec války byl taky v Berlíně...

No a to tam všechno cítíš na tom městě, mluví to na tebe.

Takže máš pocit, že je Berlín mnohem atmosferičtější než Praha?

Určitě ano, pro mě ano. Nebo jinak - v Praze nemůžu dýchat. Všechny ty věčné pohledy, lidi hrozně řeší, co máš na sobě, jsou mnohem konformnější. Přijde mi, že se bojí nějak se projevit, nějak se jinak oblíkat, nějak se jinak vyjadřovat. A jakmile vystoupíš z té ulice, tak jsi divná, všichni na tebe koukají a tohle mi děsně vadí. Necítím se tady úplně dobře občas.

Ale i třeba zákony, pokud někoho neobtěžuješ, policie tě nechá být. Třeba pití v metru, což se nesmí, ale každý tam stejně jezdí s pivem, protože lidi přemýšlí a ví, že to nikomu nevadí. Tady by tě hned prudili, lidi tu prostě jdou slepě po všem, co nějak vybočuje...

Co tebe odpuzuje v módě?

No, takové ty trička s nápisy, neonové věci, když je někdo oblečen od hlavy k botě ve flitrech. Špičaté kozačky, to je největší zlo na světě. A samozřejmě taky Rejoiceky, to musím zmínit, protože ty kalhoty jinam než do lesa nebo do hor prostě nepatří. Ale tento názor nesdílí v Praze všichni, bych řekla. Hlavně nechápu, proč tu všichni nosí ty bundy na hory? Pořád vidíš, jak tu někdo má takovou tu tlustou lyžařskou bundu a k tomu batoh nejlíp, špinavej.

A myslíš, že je faux pas jít naopak lyžovat v kabátě?

Já kdybych lyžovala, budu rozhodně lyžovat v kabátě! :) Ne, každé oblečení má svoji funkci a svoje místo, vůbec neodsuzuju sportovní módu, ale vadí mi, když se nosí na nevhodných místech.

Jak bys popsala takový typický outfit v berlínském stylu?

Když jdeš po Berlíně, tak potkáváš hodně cizince, takže těžko říct, kdo je doopravdy Berlíňan. Ale myslím, že co teď v Berlíně hodně frčí je, že lidi kombinují retro kousky z blešáku a různé staré věci, vintage s moderníma věcma. A hodně nosí doplňky, výrazné, různé šátky, brýle a podobně. Myslím, že hodně se tam lidi oblékají do toho retra, tmavší barvy, šedá, hnědá, jsou sladění, ale ne nudní, má to šmrnc a sluší jim to.

To se teď ale rozpíná i v Praze..

Pomaličku ano. Ale když se tady projdeš po ulici, potkáš třeba jednoho takhle oblečenýho, v Berlíně jich potkáš deset a pak jednoho nějak z Terannovy nebo takovýhle obchodů, s logama a tak. Ale samozřejmě taky záleží ve které čtvrti jseš, v těch snobských je to samozřejmě jinak.

A co je tvoje módní úchylka?

Já už delší dobu ujíždím na padesátých letech, americkém stylu pin-up girls. Taky mě hodně baví móda první republiky, ty elegantní věci, perfektně šitý. A poslední dobou mě začínají bavit retro květovaný vzory, takové ty malé kytičky. Taky mašličky a vůbec holčičí věci, roztomilost. Miluju starorůžovou!

Jak vypadá berlínská módní kultura, dějí se často nějaké přehlídky a podobné akce?

No je tam dvakrát do roka FashionWeek, kde jsem letos byla se podívat, to celé město pak žije módou. Jinak tam jsou showroomy velkých značek a celá čtvrt věnovaná butikům, ale není to zrovna Mekka módy, že by se tam dělo pořád něco. Ono je známé, že všechny agentury, redakce módních časopisů a podobné věci sídlí v Mnichově, což je pozůstatek historie, v Berlíně nemá sídlo snad žádná velká firma...

Ale co třeba nějaké alternativnější přehlídky mladých návrhářů? V Praze je jich teď tolik...

Určitě. Tam jsou k tomu totiž přímo hrozně uzpůsobené prostory, různé obrovské opuštěné haly. Teď jsem v rámci FashionWeeku byla na jedné vernisáži v obrovské staré opuštěné továrně, kam se jezdilo takovým tím děsivým starým výtahem, vyjedeš a stovky lidí, party. Těhle prostor je tam strašně moc a umělci je často využívají. Je to přece jenom něco jiného, než když pozveš někoho do nablýskaného obchodu a tam mu ukážeš nablýskané figuríny.

přítel Ondra podotýká: Ale to máš s celou uměleckou scénou, tyhle opuštěné budovy. Často jsou osquatované, ale ne nějak že feťáci a špína, ale jsou tam z toho udělané galerie.

Nejznámější v Berlíně je vlastně Tacheles, opuštěný obchodní dům, naprosto úžasná budova, v každém patře je nějaká galerie, kde ty lidi přímo tvoří, volně je to přístupné, kdokoliv tam může přijít. A takových míst je tam hodně, občas na nějaké náhodou narazíš, objevíš v nějakém dvoře...

Co bys doporučila módnímu fanouškovi navštívit v Berlíně, aby to nebyly jen ty klasické butiky?

Určitě když už někdo je v Berlíně a chce ochutnat tu autentickou kulturu tohoto města, tak v neděli by si měl zajít na některý z blešáků, které se tam konají na několika místech každou neděli od asi jedenácti do pěti odpoledne. Tam je to strašná tradice, lidi jsou na to zvyklí, i v zimě. Potkáš tam všechny, od důchodců k lidem s malýma dětma, jak to tam procházejí a hledají ty svoje úlovky. A fakt se tam dá sehnat úplně všechno. A za dobré ceny. Takže bych to rozhodně nevynechala! V Berlíně to lidi berou jako kulturní událost, patří to k neděli. Ikdyž si tam člověk nic nekoupí, tak je to taková klasická nedělní vycházka...

A nějaké kamenné obchody s vintage módou, když je tam tak populární?

Je jich plno po celém Berlíně rozesetých, ale já bych rozhodně doporučila showroom Leny Hoschek, mojí oblíbené rakouské návrhářky, která dělá věci inspirované padesátými léty, takové pin up. A když tam vejdeš, je to krásné, takový jakoby pokojíček, všude staré dekorace. Vypadá to tam jako bys vešla k někomu do obýváku v nějakých třicátých letech...

Jak už si říkala, byla jsi letos na FashionWeeku. Jak se tam tak člověk dostane?

Určitě je dost o kontaktech, ale taky je třeba mít pořádně prořízlou pusu a nebát se zeptat. Když svoji žádost koncipuješ tak, aby byla pro ně atraktivní, že jim máš co nabídnout za to, že tě tam pozvou, většina z těch lidí je docela otevřená. Všichni směřují na FashionWeek jako na nějakou metu, nejvyšší bod, ale zase tak složité to není.

Byl to velký rozdíl od té normální berlínské kultury, která je z Tvého vyprávění dost alternativní?

Určitě, byl to dost rozdíl i pro mě. Vše bylo v centru, v jednom stanu, a tam to prostě nebyl Berlín. Sešli se naškrobení novináři, bohatí kupci, paničky v kožiších a taková ta smetánka. Byli tam i normální lidi, ale většina pozvaných byli právě potenciální kupci. Přišlo mi to celé takové falešné, polovina z nich tam přišla jen aby byla viděna. Sociální událost, kdy se tam musíš procházet s Proseccem a tvářit se cool. Každopádně to byla moc zajímavá zkušenost a jsem ráda, že jsem se tam mohla dostat. Určitě je to zajímavé pro všechny, kouknout někam trošku jinam a dál do té módy...

Když jsme u toho pronikání do módy, proč vlastně bloguješ?

Bloguju už asi šestým rokem, takže už dlouhou dobu před tou vlnou fashionblogů. Tak jsem do toho naskočila tak nějak přirozeně, psala jsem o tom, co dělám, jak cestuju, jak si žiju ve Švédsku a co mě baví a pak jsem najednou zaregistrovala tu vlnu, tak jsem taky začala přidávat fotky, co mám na sobě. Ale spíš to beru jako legraci, ne, že musím nasekat každý den padesátých stejných fotek s tím, co mám zrovna... Beru to jako formu sebeprezentace a takový kreativní outlet. Blog je pro mě způsob jak se vyjádřit a baví mě na tom ten feedback od lidí, že je to zajímá. Což je pro mě jako starého exhibicionistu fakt super :)

Co pro Tebe znamená být originál?

Originál by bylo odpovědět něčím, co není klišé :) Být originál pro mě znamená zachovávat si svůj styl, to, co se ti líbí, ikdyž si na tebe budou všichni ukazovat prstem a budou se ti smát.