… rozhodně ne v podání české značky Punktura. Její modely nosí třeba původní baskytarista Sex Pistols Glen Matlock, Johny Rotten, Duanne Peters a Chip Hanna z U.S. Bombs, Beki Bondage z Vice Squad, Chaos U.K. a samozřejmě česká punková klasika Petr „Sid“ Hošek z Plexis nebo slovenská parta Zóna A. Zkrátka „vztah k punku je fatální! Punk je náš život, punk je individualita!“, říká Iveta Duhan Punktura… Co k tomu dodat?

Jak vznikla Punktura?
Vznikla úplně přirozeně – a sice tak, že jsem měla doma haldy oblečení, páč je to má alfa-omega, a tenkrát můj mládenec, dnes čestný přítel Big Dave Hate říká: „Ty máš tolik hader, že by sis měla otevřít obchod.“ To byl nějaký konec devadesátých let. A ouha, tu vznikla myšlenka si otevřít působiště v ČR. Už před tím jsem ale měla nějaký byznys v Holandsku, v našem baru ve squatu, a ještě předtím v Black Handu v Dejvicích. Duhan (partner Ivety a spolutvůrce Punktury – pozn. red.) se připojil v tomto tisíciletí. I on měl svoje zkušenosti s šitím si křiváka, přešíváním bot atd. Všichni víme, že jsme prošli dobou, kdy kdenic-tunic a jen pouhá dírečka nebo každá náušnice jiná byla možným vyhazovem ze školy nebo flusancem od občana v metru.

Proč Punktura –zavání to punkem:)) Jaký k němu máte vztah?...
Zavání :-)) Právě to muselo být každému jasný vocode! Jsem si řekla: Hm…, moje dvě v tu chvíli NEJ věci: za prvý – PUNK a za druhý… tenkrát jsem frčela v Tuře Sataně,Faster Pussycat, Kill!...Kill!...Kill!... a tohle spojení nechalo vzniknout celému názvu. Vztah k punku je fatální! Punk je náš život, punk je individualita!

Zároveň myslím, že máte dost široký záběr… Nebo se zaměřujete na konkrétní komunitu?
Nezaměřujeme se! To je, jako když dneska skládají ty „slavný" kapely písničky a přemejšlej nad refrénama, aby se líbily, a v jaké reklamě se to chytí... Takhle my nefungujeme, my prostě děláme, co se nám líbí, a buď ber, nebo nech být! Záběr je široký stejně jako naše zažité zkušenosti... a „eyes wide open“.

Jak vznikají jednotlivé modely?
Vznikají přesně na tom místě, kde je objevíme. Už na té burze/sekáči je bereme s tím, že víme, kam budou směřovat... ale až v dílně namícháme koktejl z věcí před tím někde ulovených. Dáme dohromady několik životů s tím, že si uvědomujeme (a vždy nás to maximálně odrovná), že ty věci už dávno mohly být někde „bokem" a my jim dáme ten nový, čerstvý šarm a štýl. To si nepřejte slyšet těch příběhů k těm věcem... to asi zpětně začneme zaznamenávat. Páč votogou! Vždycky jsme to tak měli, „komárov" nás naučil a plýtvat fakt neumíme a nechceme. Nehledě na to, že co se dnes vyrobí, stejně stojí za prd, nic to nevydrží, hned jsou na tom žmolky, je to umělý, vyráběly to děti atd... A vlastně stejně jako v muzice, i ve stylech jsou nadčasové věci, které ráda nacházím, nechávám si a vím, že jsou to věci, které kdykoliv obléknu, tak budou relativně „in“!

Čím se tedy inspirujete při volbě jednotlivých designů? A jak probíhá „proces výroby“?
Inspirujeme se tím kouskem, který někde ulovíme nebo tím obrázkem, který buď najdeme bůhvíkde, nebo Duhan nakreslí... Zrovna náš NEJ motiv je z popelnice na papír z Amsterdamu, získaný před x lety, dnes mohl být někde v toaletním papíře zrecyklovaný, ale je díky té naší záchraně na tričkách :-) Sítotisk, který děláme, je D.I.Y. (do it yourself) – jak stroj, který nám vyrobil a vymyslel náš známý, tak celkově umění sítotisku ovládá Duhan díky guru sítotisku Ivoškovi! Ivošku – fakt díkes!

Na naše poměry jste vlastně úplně ojedinělá značka, co se týče třeba právě toho, jak přešíváte jednotlivé modely a recyklujete. U nás o nikom podobném nevím…
No, já jsem byla vždycky náročný nosič oblečení, tak jsem si vždycky modely šila/přešívala sama a vždycky to muselo být divné skloubení, prostě ojedinělá záležitost. Asi to bude tím, že jsem si vždycky musela vystačit, když tady NIC NEBYLO a vlastně stále není, páč co si neuděláš, to nemáš! Takže to vlastně valím dál a je to pro mě zadostiučinění. Vždycky mě taky negativně fascinovalo, při mém prvním střetu se „západním“ světem, jak ty věci pomíjí. Já to tak nemám, z oblečení jsem nikdy nic nevyhodila, stejně jako když jím, tak mi na talíři nikdy nic nezůstane! Když už mě něco nebavilo, tak jsem to prostě max. přešila: ze svetru jsem třeba vytvořila tři věci... minimálně :-) Prostě a jasně RECYCLE OR DIE!

Co ty sama máš ráda za styly – a jak se to odráží ve vaší tvorbě?
Na tohle se těžko odpovídá, spíš nemám ráda žádné stylové vyhranění a úplně mě sere uniformita v punku, ta mě dožírá ze všeho nejvíc, protože tady se ztrácí podstata!!! Dožíraj mě „punkový obchody“, kde mají „punkový hadry“ z Asie, který nosí milion dalších „punků“ po celém světě! Mám ráda od všeho trochu – CROSSOVER... stejně jako v muzice nejsem jedním směrem, tak stejně tak je to s tím oblečením. Vším, čím jsem si prošla, jsem prošla ráda a všechno na mě zanechalo to NEJ, ať už jsem poslouchala a poslouchám HC, nebo PUNK 77, nebo DIS-style, nebo kdysi a stále NEW ROMANCE… nebo Nohavicu atd., atd... Zkrátka cokoliv, co má nějaký smysl a je muzika!!! To všechno  na mě zanechalo nějaký otisk, který se mnou jde dál a vyvíjí se.

Kde všude si mohou lidé vaše modely pořídit?
Nejvíc zážitek je asi PunkTura-Sextra, kde může někdo objevit model, který jsme ani nestihli nafotit. Tak získá úplnou raritu. Vlastně 95 procent modelů je tam individuálních. I když tiskneme třeba jednou za měsíc jeden motiv na každou velikost jednou, tak nám to přijde divný. Nebo pak na našem webu a rádi prodáváme přímo na akcích: koncerty (jen vybrané), fesťáky (jen vybrané), CODE-MODE (jedinečný)…

Jaká jsou vaše oblíbená místa?
Tady jednoznačně vítězí Sedmička / Klub 007 na Strahově. Nebýt Sedmičky, tak fakt nevím..., ta mi dala pevný základy! Pak třeba z fesťáků jednoznačně Mighty Sounds! Tam se účastníme od nultýho ročníku a vždy tam budem rádi, protože přístup organizátorů se velmi podobá našemu přístupu k věci. Dále Pod Parou Fest – echte punk fest! oujé-bejby! Letos se zase těšíme! Želbohu jsme se účastnili i jiných festivalů, ale i to byla zkušenost a teď víme, že tam cesta nevede....

Organizujete taky různé přehlídky etc... Máte zrovna něco v plánu?
Jó, přehlídky, to je paráda, to nás baví, ale hlavně díky zúčastněným modelům, se kterými je to radost chystat a posléze aplikovat :-) CODE MODE nás nakoplo a my úspěšně valíme dál, co se týče přehlídek. Děláme je v tom stylu, že si jich užíváme, a hlavně je třeba se smát u toho, takže spíš jsou to scénky k popukání. Muzika nás vždy doprovází ta, kterou máme rádi!

Jaký máš vztah ke zdobení těla? Co kérky? A jsou nějaké „úpravy“, které nechápeš, že někdo dokáže podstoupit?
Kérky beru všema dvaceti! Můj vztah k nim začal, že jsem vylepšovala „nudný“ části jako předloktí, záda nebo nohy... Dnes už to mám tak, že spíš valím kalendář života, a tak to má být. Jsem ráda, že jsem nepodlehla jednomu rukávu, protože ten by mě jistě omrzel, jak se znám, takže doplňuji, jak jde život! Mám ráda tzv. BODGY TATTS… Od všeho něco, a jak to přišlo, tak se to vykérovalo! Taky si vybírám kérovače, musí to být osobní přístup, stejně jako moje první kérka musela vzniknout v jednom z nejstarších salonů a v Amsterdamu, Tattoo Peter (1925)! Žůžo! A jestli je něco, co nechápu při úpravách těla, tak nemám hranice, jen úsměvné mi přijde to, když si mladý nácek dá na nohu třeba Adolfa, pak plynou léta, on založí rodinku, manželka ho donutí jet do Chorvatska na dovču, děcka se koupou, manželka sluní a on tam sedí v kalhotech....

www.punktura.com

-lk-

Sdílet na Facebooku